Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 06.12.2021 11:53 Bydliště: Praha
9111
613
7695
I-M aneb Ideální Manželka
Především je potřeba přijmout tristní fakt, že Ideální Manželky se nikdy a nikde samy od sebe nerodí, takže jedinou možností jak takovou vzácnost získat je dlouhá a pečlivá výchova mladé slečny, navíc ovšem s vědomím, že ji nevytváříme pro sebe, ale pro toho, koho si pak sama vybere. Napřed tedy výchova a kdy je nejvhodnější s takovou výchovou začít?
Upřímně řečeno úplně kdykoli a to nejlépe ihned, protože nikdy není příliš pozdě a zrovna tak nikdy není příliš brzo! Takže s všeobecnou výchovou všech dětí je nejlepší začínat už pár měsíců před jejich narozením a teprve až po narození již výchovu diferencovat podle fyzického pohlaví dítěte tak, aby mu odpovídala i pozdější genderová identifikace, protože jenom tak se dá předejít budoucím problémům.
Je mylné přesvědčení, že dítě před narozením nic nevnímá a nic si neuvědomuje. V posledních měsících před narozením je možné se s ním spojit telepaticky, takže se dá snadno zjistit, že si uvědomuje samo sebe a také organizmus matky s nímž je propojené přímo, že slyší zvuky a uvědomuje si i okolní svět mimo matku a dokonce i to, že v budoucnosti opustí bezpečí dělohy a bude muset nadále žít "tam venku". Ze všech informací, které se k němu dostávají, se snaží odhadnout jaké to "tam" je a co všechno "tam" na něj čeká, jestli se na to má těšit a nebo se toho obávat. Nejvíc mu v tom pomůže ujištění, že je tu spousta místa, svítí tu slunce, všechno je barevné a všichni se už na něj těšíme - nezáleží na tom, jakou řečí to říkáme, protože se to všechno stejně převádí do "obrazů".
Pokud má žena možnost si rozhodnout o způsobu porodu, je pro budoucnost dítěte daleko lepším startem do života porod normální cestou, ovšem všeobecně používaná poloha "na zádech" vyhovuje pouze porodníkovi, kdežto pro rodičku je ze všech možných poloh nejméně fyziologická. Důležité je také co nejdelší kojení nejlépe vlastní matkou - to obojí je zárukou zdárného vývoje imunitního systému dítěte. Tento systém se od matky nezískává celý a hotový, ale dítě dostává jenom jakýsi základ, který se musí své práci teprve naučit. K tomu se potřebuje ve svém prostředí setkávat s bakteriemi nejrůznějších nemocí a v mateřském mléce získává příklady, jak se s nimi vyrovnává imunitní systém matky, takže podle nich si vytváří jeho systém svoje vlastní postupy.
Tento přírodní systém zcela bezohledně a surově narušuje povinné očkování nemluvňat hexavakcínou, která mnohem víc škodí než prospívá. Za jedinou rozumnou obranu proti této despocii považuji přijmout vakcinaci pouze pod podmínkou, že lékař ještě před vpichem odevzdá rodičům ampuli se zbytkem vakcíny. Ampuli následně použijeme jako náhradu autopatické komůrky, která nám prolitím jedním litrem vody umožní získat neprodleně autopatický preparát v ředění C15, jehož jednu kapku umístíme dítěti na čelo a tři další kapky pod jazyk.
Pokud se podaří, aby se dítě v tomto období pohybovalo pouze v dokonale sterilním prostředí bez jakýchkoli choroboplodných zárodků, tak jeho imunitní systém "nemá co dělat", takže se nijak nerozvíjí a pravděpodobně si nedokáže poradit ani s naprosto triviální nákazou, až se s ní jednou setká. Ovšem jenom obtížně se starostlivé matky podaří přesvědčit o tom, že svým pečlivým uklízením a důkladným dezinfikováním svému dítěti vlastně jenom škodí.
Ostatně je mnohem víc takových věcí, kterými v nejlepší snaze svoje děti dobře vychovávat jim nevědomky škodíme a poznamenáváme je tím často i na celý život. Dochází k tomu hlavně proto, že dáme nejvíc na to co vidíme a vůbec nás nenapadne, že ta pravá skutečnost je obsažena právě v tom co není vidět a co bychom tedy měli hlavně vědět.
Vidíme totiž naprosto bezmocné a dokonale nesamostatné stvoření bez jakéhokoli náznaku inteligence nebo schopnosti nějaké komunikace, které bez cizí pomoci nemůže ani přežít. Tento náš dojem je naprosto správný, ovšem platí to jenom pro naši současnou dimenzi trojrozměrného světa, kam je jako cizinec vržena bytost, jejíž domovinou jsou dimenze vícerozměrné, ve kterých platí naprosto odlišné "fyzikální" zákony. Samostatné Vědomí této bytosti se během svého vývoje v děloze najednou ocitne ve fyzickém těle, které potřebuje pro svou existenci přívod živin a kyslíku, a také odvod odpadu vznikajícího vývojem a existencí tohoto těla, což zatím naprosto spolehlivě obstarává pupeční šňůra, která tuto bytost spojuje s nějakou daleko větší obdobnou bytostí. Vlastní nové vyvíjející se tělo dodává svému Vědomí spoustu nových pocitů, s nimiž se vyrovnává a učí se je hodnotit a zvládat pomocí schopností patřících do vyšších dimenzí, nejčastěji čtyřrozměrné která je známější jako astrální. Nejdůležitější je zřejmě už v prenatálu telepatické spojení s vědomím matky a lidí v blízkém okolí, stejně jako vnímání blízkých i vzdálených vibrací a zvuků z okolí. O různých zákonitostech a vymoženostech astrální dimenze se dozvídáme nejvíc prostřednictvím zážitků z astrálního cestování a lucidního snění.
Porodem vstupuje bytost plně do naší trojrozměrné reality, ale novorozenci zůstává k dispozici většina vymožeností astrální dimenze díky tomu, že jeho mozek pracuje pouze v hladině Alfa. To znamená, že prožívá jako svoji realitu jenom velice živý sen, který je pouze inspirován skutečnou realitou která ho obklopuje a na kterou nějak reaguje. Pro názornost bych to přirovnal k situaci, kdy nám ráno zvoní budík, ale místo toho abychom se vzbudili a vstali, tak se nám zdá že v našem snu nám zvoní telefon a nebo zvonek u dveří.
1
2
Poota 18.06.2024 17:49 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Dítě tedy žije v hladině Alfa, která je jenom občas přerušovaná krátkými úseky hladiny Beta, které se s postupem času stále prodlužují, což postupuje až do sedmého roku, kdy se poměr úseků těchto hladin obrací a v bdělém stavu jsou stále delší úseky Beta prokládány stále kratšími úseky Alfa, což je vlastně plynulý a pozvolný přechod Vědomí z říše astrálu do trojrozměrné dimenze. Bez spojení s astrálem nemůže žádný člověk trvale žít, takže do hladiny Alfa se vracíme vždycky ve spánku a ve dne si musíme "odskakovat" do hladiny Alfa alespoň na zlomky vteřin, protože bez toho by nám nefungovala krátkodobá ani dlouhodobá paměť.
Hladina Alfa působí svými vymoženostmi jako určitý zázračný nástroj či prostředek, ale tyto jeho přednosti jsou na druhou stranu vyvážené některými omezeními, s nimiž je při výchově dětí nutné počítat a výchovu jim přizpůsobit. Tato omezení si sami neuvědomujeme, protože v dospělosti hladinu Alfa nijak vědomě nepoužíváme - naše podvědomí i nadvědomí v ní provádí všechny potřebné operace naprosto automaticky a bez našeho zasahování, které by procesy mohlo spíš komplikovat. Hladina Alfa tak úplně postrádá nějaké komunikační rozhraní a pokud do jejích procesů chceme nějak zasahovat, tak je potřeba se jak technickému způsobu tak i specifickým pravidlům této komunikace naučit. Využívání nebo pravděpodobnější zneužívání všech vymožeností astrální dimenze je v základním nastavení velice účinně blokované tím, že do hladiny Alfa se můžeme dostat jenom ve spánku, kdy nejsme při vědomí a tudíž ani schopni nějaké mentální aktivity.
U dítěte, které je v hladině Alfa při plně bdělém stavu, tato ochrana pochopitelně nefunguje a dospělí tak mají přímý přístup k jeho podvědomí i nadvědomí a tím pádem i ke klíčovému "zařízení" každé lidské bytosti, tedy jeho Osobnímu Záznamu. Podrobněji to vysvětluji jinde, takže tady se soustředím jenom na praktickou stránku související s výchovou dítěte.
- Dítě věří naprosto všemu, co mu řekneme a zapamatuje si to pro celý život. Například léčení přikládáním rukou se nemusí nijak složitě učit, protože mu stačí říct že to funguje a jak se to dělá - a ono už to rovnou "umí".
- Dítě nerozumí záporům a negacím, takže z takového sdělení chápe jenom obraz související s podstatným jménem, takže tím pádem ho upozorníme přesně na to co mu chceme zakázat nebo před čím ho chceme varovat. Zásadně mu tedy říkáme jenom to, co chceme aby dělalo - říkat mu co nechceme aby dělalo je přesně kontraproduktivní.
- Dítě také nechápe ironii a bere naprosto vážně i věci pronesené "žertem" - tyhle věci začíná pozvolna rozlišovat až s postupujícím věkem.
- Dítě si na celý život ukládá všechny i sebemenší křivdy a nespravedlnosti, takže si vytváří jakási často až přecitlivělá "tykadla" pro detekci podobných situací kdykoli později.
- Dítě hlavně zpočátku žije v astrální dimenzi, která mu umožňuje různé nám nepochopitelné věci. Běžná je pro něj třeba telepatie a empatie, kdy je schopné "číst myšlenky" lidí z nejbližšího okolí. Samozřejmě se také snaží s okolím telepaticky domlouvat, ale jeho nejbližší "nejsou na příjmu", takže musí zkoušet nějakou jinou formu komunikace, přičemž nejbližší je akustická.
- Dítě běžně dokáže i opustit svoje fyzické tělo a jako duch cestovat kamkoli se mu zachce - třeba létat, procházet stěnami, pohybovat se pod vodou, navštěvovat příbuzné atd.
- V této dimenzi se také setkává s různými tam se zdržujícími bytostmi, které se chovají přesně podle jeho předpokladů - když bude věřit tomu, že mu mohou ubližovat tak se o to budou snažit. Když bude věřit tomu, že mu ublížit nemůžou, tak to taky nedokážou.
- Dalším běžně se vyskytujícím fenoménem jsou bytosti, které s dítětem kamarádí, hrají si s ním, radí a pomáhají mu - může to být anděl, víla, skřítek nebo kdokoli jiný. Jsou to zcela reálné a pro dítě viditelné bytosti, které si dítě může i vyprosit, pokud je zatím nemá. Největší nerozum je přesvědčovat dítě o tom, že takové bytosti neexistují a že si je jenom "vymýšlí". Jakmile tomu dítě uvěří, tak už tu svoji bytost nikdy neuvidí. Pokud tedy dítě o té své bytosti volně hovoří, tak předpokládá že je to úplně normální a že ji má a také vidí úplně každý. Proto je potřeba dítěti vysvětlit že je to sice úplně normální že má svého kamaráda, ale ten že je jenom jeho a ostatním lidem se neukazuje, takže je lepší o něm s nikým jiným nemluvit, protože by se mu taky už nemusel dál ukazovat.
Snažím se docílit toho aby si rodiče uvědomili, že jejich novorozenec je v našem světě vlastně návštěva cizince z daleko dokonalejšího světa než je ten náš, který se v tom našem primitivnějším světě vůbec nevyzná a jeho mnohem vyspělejší schopnosti mu tady nejsou k ničemu, takže pro zabydlení se v trojrozměrném světě potřebuje hlavně naši trpělivou pomoc.
0
1
Poota 19.06.2024 11:59 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Výchovu kteréhokoli dítěte si můžeme rozdělit do dvou "vrstev".
Ta základní je univerzální a je úplně stejná pro obě pohlaví. V ní vštěpujeme dítěti principy, které jsou důležité pro jeho charakter a mají mu umožnit nebo usnadnit jeho uplatnění ve společnosti a také soužití s nejbližším i vzdálenějším okolím.
Není vhodné pro tento účel používat jenom příkazy, co dělat musí a nebo zákazy, co dělat nesmí. Za lepší považuji využít přirozené dětské zvědavosti a "vychovávat" ho formou jakéhosi vyprávění o tom, jak to na tom světě chodí. Třeba v tom duchu jako co může od okolí očekávat, když udělá to a nebo ono. Taky je potřeba mu vysvětlit, že podle toho, jak se bude chovat, si na něj ostatní udělají svůj názor a právě podle toho svého názoru že se k němu budou chovat. A úplně stejně i ono se naučí dělat si svůj názor na ostatní podle toho jak se budou chovat.
Když někdo někam přijde a slušně pozdraví, tak to bude nejspíš slušně vychovaný člověk. Když bude mít čisté boty a upravené nehty, tak na sebe asi taky i patřičně dbá. A to je zatím jenom úplně první dojem. Dál si svůj názor na něj můžeme upravovat podle toho jak a o čem mluví, jak dodržuje svoje sliby, jestli je dochvilný, jaký má pořádek ve svých věcech a názorech, a také jestli mluví vždycky pravdu. Tohle je obzvlášť důležité, protože lhaní souvisí většinou se snahou skrýt nějaké nepatřičnosti či nepravosti a na takového člověka není možné ani rozumné se nějak spoléhat.
Dítěti se dá vysvětlit, že když nebude dělat nic takového o čem by pak nechtělo nebo nemohlo mluvit, tak bude mít jednoduchý a spokojený život, protože se nebude mít čeho bát, nebude muset nikomu lhát a nebo něco zamlčovat, protože právě z toho vzniká nejvíc potíží a komplikací.
Dalším důležitým úkolem je přesvědčit dítě o tom, že ho máme rádi, že pro nás je a bude tím nejbližším člověkem, kterému chceme vždycky a za všech okolností co nejvíc pomáhat. Že se na nás může spolehnout a pokaždé když bude něco potřebovat, tak že se může nejdřív obrátit zrovna na nás. S tím souvisí i to, že mu nebudeme žádné věci zakazovat, ale v klidu a rozumně mu raději předem vysvětlíme, k čemu by mohlo vést právě to, co nechceme aby dělalo. Pokud se nám ho nepodaří přivést k tomu, aby se samo rozhodlo to nedělat, tak je lepší ho nechat jednat podle jeho rozhodnutí, ale upozornit ho na to, že tím pádem si také bude muset nést všechny následky svého jednání - ovšem že i pak se mu pokusíme co nejlépe poradit nebo pomoct s tím, co si nadrobí.
Mimo tuto "vážnou" výchovu se snažíme užít si s každým dítětem co nejvíce "příjemností" a legrace, přičemž ho nenápadně vedeme k tomu, že existuje legrace dobrosrdečná, která je prospěšná, dobrá a nikomu neubližuje, ale taky legrace zlá a zlomyslná, která je krutá a škodí právě těm, kdo se jí nejvíc smějí.
Výbornou výchovnou pomůckou jsou také nejrůznější karetní a společenské hry, které dětem trénují paměť, postřeh, odhad a představivost, a navíc i respektování daných pravidel a také vyhrávat bez švindlování.
Při různých zábavách a hrách sledujeme pečlivě hlavně to, v jakých oborech se dítěti daří či nedaří, takže pak snadno odhadneme v čem bude vynikat a čím by se mělo nejspíš v životě živit. Přitom si musíme hlavně uvědomit, že naše děti vyrůstají do úplně jiné doby než v jaké jsme vyrůstali my a na co jsme si zvykli. Chca nechca musíme přijmout tu tvrdou pravdu, že naše názory jsou pro další generaci neaktuální, předpotopní a nejspíš nepoužitelné. Že třeba námi preferovaná a dětem doporučovaná povolání už v jejich době třeba nebudou vůbec lukrativní, pokud vůbec budou ještě existovat. Je docela možné že vás probere teprve to, až váš včera koupený nejchytřejší smartfoun budou vaše děti obdivovat jako roztomilou fosílii, protože sami budou mít už dávno chytré hodinky s dotykovým 3D hologramem.
0
1
Poota 19.06.2024 12:06 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Od narození do jeslí nebo školky
V tomto období už sice známe "fyzické" pohlaví svého potomka, ale dovednosti které si potřebuje pro svůj pobyt v trojrozměrném světě osvojit jsou pro obě pohlaví prakticky stejné, takže prozatím jediným rozdílem může být výběr důvodů proč to či ono mají nebo nemají dělat. Chlapečkovi zdůrazňujeme znalosti a dovednosti, které souvisejí s aktivitami vedoucími k materiálnímu zabezpečení budoucí rodiny. Holčičce zdůrazňujeme znalosti a dovednosti, které souvisejí s optimalizací údržby a chodu domácnosti. V praxi to vypadá třeba tak, že obě pohlaví vedeme k osvojení si sice těch samých činností jako třeba vaření, praní, žehlení, uklízení atd., ale chlapečkovi to zdůvodňuje tím, že správný chlap se o sebe umí postarat sám, kdežto holčičce to naopak zdůvodňujeme tím, že pořádek a péče o údržbu jsou nutné pro příjemně fungující domov s pohodovým životem, který bude bavit jak ji, tak i celou rodinu.
A opět připomínám, že zvláště v tomto období se musíme úzkostlivě soustředit na to, abychom dítěti říkali zásadně jenom to, co od něj chceme, protože veškeré zákazy, zápory, ironie, nadsázky a podobné gramatické "finesy" jsou mimo jeho chápání, takže dítěti jenom škodí a vytvářejí mu ve věcech zbytečný zmatek.
V tomto zůstávají tělesné procesy holčiček řízené od chlapečků sice odlišným koktailem hormonů, ovšem ten zůstává i přes drobné odchylky více méně stále stejný - což se změní až v pubertě. Znamená to tedy že až do té doby zůstávají holčičky stále stejně se projevující bytostí. Vzájemný vztah obou pohlaví je v té době v rovině zvědavosti při zjišťování tělesných rozdílů v oblasti rozkroku. Je zbytečné upoutávat na tento očividný fakt pozornost dětí třeba tím, že je neslušné se o tom ve společnosti šířit. Lepší je připustit, že tak už to je v přírodě zavedené a právě podle toho se pozná, kdo je holčička a kdo chlapeček.
Samozřejmě že dříve či později dají očekávat otázky proč to tak je a jaký to má smysl. Doporučuji na ně odpovídat pravdivě a jednoduše - jakékoli vytáčky jenom vzbuzují zájem a podezření, přitom pozdější zjištění že jsme neříkali pravdu nás připravují o důvěru. Naše dítě od nás chce informaci - a v tomto okamžiku přijme naše tvrzení že "děti nosí čáp" stejně ochotně jako tvrzení že "děti si dělají rodiče", jenom z toho prvního se budeme muset časem nějak "vykroutit".
Už v tomto období vedeme dítě k tomu, že nejméně si bude komplikovat život kdy bude vždycky mluvit jenom pravdu a nebude nikdy dělat nic zakázaného, protože tyhle věci spolu vždycky souvisejí - snaha něco utajit vždycky vede k nutnosti lhát.
Současně vedeme dítě k tomu, aby bylo dochvilné, aby vždycky splnilo co slíbí a taky aby neslibovalo nikomu nic, co by nemohlo později splnit.
0
1
Poota 20.06.2024 08:59 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Od jeslí nebo školy do puberty
V tomto období naše malá slečna zjišťuje kým vlastně ona sama je vzhledem k ostatním členům kolektivu neboli jaké je její místo v hierarchii kolektivu a na základě vzájemných sympatií a antipatií si vytváří vztahy s ostatními.
Pokud budeme mít její důvěru, tak se nám bude svěřovat i se svými případnými problémy a budeme mít možnost ji dovychovávat jejich praktickým řešením i odhalováním toho jak a proč vznikly. Současně jí můžeme postupně odhalovat třeba i takové zákonitosti jako třeba co je typické pro kterou krevní skupinu a Rh faktor, jaký je vliv nebeských znamení při narození a různé další podle kterých se dá vybírat případný budoucí životní partner. V této souvislosti ji už můžeme připravovat na to, že je příliš naivní se spoléhat na to, že se ve správnou chvíli setká s tím pro ni nejvhodnějším partnerem, ten že bude zrovna v tu chvíli volný a navíc že bude zrovna hledat svoji budoucí partnerku a to jí samé co nejpodobnější.
V této věci si můžeme výklad usnadnit příkladem z přírody jak si samičky vybírají své partnery nebo třeba jak a čím lákají květiny právě ten druh hmyzu, který potřebují k opylování.
Pokud už to bude dostatečně signifikantní, tak jí pomůžeme rozeznat k čemu je nadaná a co pro ni je vhodné méně nebo vůbec ne. Podle toho se dá s jistou mírou pravděpodobnosti předpokládat jestli si představuje svoji budoucnost spíš jako sólovou kariéru a nebo jestli se bude chtít víc věnovat rodině. Samozřejmě v obou případech musí být dívka schopná se jak spolehlivě uživit sama, tak by se měla umět postarat o bezproblémový chod rodiny. Jde o to, že pokud bude rovnou preferovat rodinu, tak je zbytečné absolvovat několik vysokých škol.
Ve školním kolektivu se bude naše slečna setkávat s roztodivnými názory, takže bude přínosné, když ji navykneme na to, že nás takové věci zajímají a rádi je s ní budeme probírat. Kromě prohlubování vzájemné důvěry nám to umožní nahlédnout do duševního světa další generace a taky hned v zárodku čelit různým vzdoro-názorům, které jsou pro mladé vždycky velice atraktivní.
V tomto období je zájem o druhé pohlaví naprosto přirozený, ale zatím pramení hlavně ze zvědavosti, takže nesměřuje k sexu a jedná se spíš jenom o odhalování tajemství. Proto naší slečně schvalujeme jak návštěvy kamarádek tak i kamarádů s tím, že u ní sice nemají zůstávat na noc, ale zase na druhou stranu že s nimi má povolené nerušené společné sprchování. Na jednu stranu jí to dává možnost celkem libovolného vzájemného bádání, ale na druhou stranu si naše slečna může zvykat na to, že celému procesu velí jenom ona a že tedy záleží jenom na ní kam až to ona nechá dojít.
Předešlé vypadá jako neuvážený hazard, ale je potřeba si uvědomit že dříve či později se bude naše slečna stále častěji dostávat do situací, které budou dál pokračovat jenom podle jejího rozhodnutí, za které musí nést odpovědnost, za dobrá stejně jako za špatná. V tomto období se zatím ještě nedají páchat nenapravitelné chyby a navíc je naše slečna fyzicky i psychicky jednolitou bytostí, což nevratně skončí příchodem puberty, která nás všechny přesune do dalšího období.
0
1
Poota 20.06.2024 12:41 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Od puberty do patnácti let
Úkoly pro toto období:
- pochopit a zvládnout svoji fyzickou i psychickou proměnu v plnohodnotnou ženu
- rozeznat svoje přednosti i nedostatky, obojí přijmout a mít se ráda taková, jaká jsi
- stejně tak poznávat svoje nejbližší a přijímat je takové, jací jsou
- se svými nejbližšími udržovat co nejlepší vztahy na základě důvěry a přátelství
- naučit se na svoje okolí reagovat vždycky tak slušně jak jen dokážeš a nikdy nic nehrotit
- nebát se přiznat chybu a klidně se za ni řádně omluvit
- neslibovat co nemůžeš splnit, ale co slíbíš tak taky splnit
- zvyknout si na dochvilnost
Zřejmě největší problém puberty bude v tom, že dívka přestává být řízená jediným a stále stejným hormonálním koktejlem a postupně přechází na "ženský" měsíční cyklus, v němž ji vždycky po týdnu další hormonální koktajl změní v někoho jiného. S údivem a možná i zděšením zjišťuje že dneska reaguje na stejnou věc úplně jinak než včera. Je nutné ji a včas připravit na to, že jednou bude v sobě střídat postupně a po týdnu celkem čtyři různé ženy, že je to normální a běžné, takže se s tím nedá dělat nic jiného než se s tím naučit žít. Možná ze by se tato situace dala jak pro ni samotnou ta i pro její okolí zjednodušit a zpřehlednit tím, že by si pro každý z těch čtyř týdnů vybrala jinou variantu svého křestního jména, pod kterou by se ten týden ostatním hlásila.
V této době si díky výchově rodičů a příkladů ze svého okolí vytváří dívka svou vlastní představu o tom, jaká vlastně chce být a čeho by chtěla v životě dokázat a tomu přizpůsobuje svůj vzhled a svoje chování. Běžně dochází k tomu, že se dívky snaží splynout se svým okolím, které je většinou v rozporu s představami jejích rodičů, které považuje za staromódní, dávno překonané a naprosto nemožné. Názory svých rodičů ocení až mnohem později a to nejspíš v době, kdy začne doplácet na názory, které přejala od svých spolužaček hlavně proto, aby "nevyčnívala", vyrovnala se jim a hlavně aby byla "sexy" a "dospělejší". Škola a domácí život v této době jsou spíš jenom přítěží a zdržováním a do popředí zájmu se dostává móda, účes a líčení. Úspěšnost se měří hlavně zájmem spolužáků a závistí spolužaček. Nesrovnalosti s rodiči a přepínání vlastních sil a možností vede k nespokojenosti se sebou samou, leckdy až k pocitu méněcennosti přispívají i hromadící se problémy s rodiči, školou, změnami vlastního těla a taky s nezralým citovým životem.
Rady pro toto období nejsou kupodivu nijak složité a daly by se nejsnáze sumarizovat zlatým pravidlem kláštera Šangri-la: "Ničeho příliš."
Především je potřeba vzdát se jakéhokoli "závodění" v čemkoli.
Být v něčem první a vyhrát může jenom jeden a stojí ho to větší námahu než kohokoli za ním - a stejně ho někdo z nich dříve nebo později předhoní, a platí to i třeba v módě a nebo v líčení. Takže závodění přenech mužům, protože oni k tomu mají daleko lepší předpoklady než ty či kterákoli jiná z vás.
Ženám je vlastní záliba v převlékání "za něco" a také předstírání, že jsou něco jiného než ve skutečnosti jsou. Vyzývavým oblečením předstírají že jsou "lehké" nebo aspoň snadno k mání a účesem i líčením si dodávají "dospělejšího" vzhledu - a pak se často dostávají do problémů, když se k nim muži i okolí chovají podle toho jak vypadají či za co se převlékly. Snaž se být hlavně sama sebou.
V oblékání dávej přednost tomu, co se ti líbí a v čem se dobře cítíš, co je ti pohodlné. "Vypadat" pak můžeš při nějakých slavnostnějších příležitostech, kdy dáš přednost vzhledu před praktičností. Uvědom si taky, že vkus má vždycky přednost před módou, která je jenom pomíjivá, protože jejím úkolem je nutit lidi, aby si kupovali stále nové a nové šaty a věci. Střízlivější šatník bez módních výstřelků se nemusí tak často obměňovat. Kdysi se oblečení dělilo na denní, odpolední, večerní a velké večerní a tohle mezi vzdělanými lidmi stále ještě přežívá a s nelibostí je pohlíženo na příliš velké prohřešky proti tomu.
Líčení ti doporučuji přes den raději nepoužívat vůbec nebo jen nepostřehnutelné, a i na večer jen co nejméně. Čím méně se nalíčíš, tím víc jsi to ty a tím snadněji se odlišíš od ostatních žen. Rozhodně nepotřebuješ aby si tě někdo pletl s několika úplně stejně zmalovanými ženami. Čím méně líčení, tím méně času ti to každý den zabere, tím méně taky utratíš za kosmetiku a tím déle ti vydrží pleť čistá. Voňavky a parfémy nepoužívej vůbec.
Tvá přirozená vůně je ta nejlepší, kterou tě příroda do života vybavila a rozhodně ji nedokáže překonat žádný zázrak chemického průmyslu, kterým vlastně jenom mateš a odháníš toho "správného" samečka. Ono už je i tak dost velkou komplikací, že ti tvoje hormony i vůně bude měnit případná hormonální antikoncepce. Zatím ti sice o nic takového nejde, ale je lepší si na to zvyknout hned od začátku, však ono na to ještě dojde a pak už nebudeš muset nic měnit. Měj se ráda.
Děkuj Pánubohu a nebo Přírodě za každou svoji zvláštnost, kterou se odlišuješ od momentálně panujícího ideálu krásy, který je většinou nejvíc závislý na průměrnosti - tedy ve všem ani moc ani málo. Spolužačky se budou snažit upoutávat zájem co největšího počtu vrstevníků, ale to ty přece vůbec nepotřebuješ, protože tvým cílem je najít jenom toho jediného a co "nejsprávnějšího" muže pro celý tvůj budoucí život, takže k čemu by ti bylo neustálé obtěžování od všech těch ostatních? Je jasné, že se blíže a důvěrně budeš poznávat s nejrůznějšími krátkodobými partnery, ovšem u tebe by mělo jít mnohem víc o výběr a získávání zkušeností s "materiálem" na budoucího partnera, než o nějakou promiskuitu.
Počítej s tím, že pro své spolužačky budeš "jiná", protože pro tebe nebudou zajímavé jejich drby, klepy a intriky, ale zase na druhou stranu tě nebudou brát jako konkurenci ve svých hrátkách. Nezdržuj se podobnými zbytečnostmi jako jsou různé převleky za čarodějnice, hry na mágy a okultizmus a zavrhni i zdobení se piercingem nebo tetováním, které spíš než aby tě zkrášlovalo, tak tě jen spolehlivě vyčleňuje z většinové společnosti a časem ti to může komplikovat tvoje uplatnění.
Svůj čas využívej na získávání informací a dovedností, které se ti můžou v budoucnosti hodit a být ti ku prospěchu. Tím mám na mysli třeba I-ting, Tarot a astrologii, které sice na tobě nejsou hned na první pohled vidět, ale dodají ti nejen vhodné informace, ale současně tě naučí i promýšlet jejich souvislosti a jejich vliv na život tvůj i tvého okolí.
Dalším okruhem, kterému můžeš věnovat svoji pozornost jsou hry, které tě naučí řešit problémy v rámci nějakých předem daných pravidel. Kromě her karetních jsou i různé hry stolní, z nichž snad nejrozšířenější jsou šachy a Go. Svět her je veliký a žena v něm vždycky upoutá pozornost mužů, kteří mají jiné zájmy než jen po hospodách pít pivo a shánět letmé známosti. Najdi si něco pro volný čas.
Nějaký sport, turistiku, jízdu na kole, skautský nebo vodácký oddíl - prostě několik lidí se stejným zájmem a podobnými názory, mezi kterými ti bude dobře a s kterými si budeš rozumět. Vyhýbej se různým spolkům nebo sektám s extrémními názory a zvláště těm, které vyžadují nějaké zasvěcovací rituály a od svých členů naprostou poslušnost, protože by sis tím svůj život nejspíš jenom pořádně zkomplikovala.
0
1
Poota 21.06.2024 16:49 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Už v tomto období se budeš setkávat se sympatickými chlapci s nimiž se můžete navzájem "zamilovat". Zkušenost ukazuje, že životnost těchto ranných "lásek" nebývá nijak velká, ovšem dokážou svými rozchody drasticky zamíchat psychikou toho, kdo si namlouval že je to láska na celý život. Moje rada je v tomto a ještě i v dalším období nebrat podobná vzplanutí příliš vážně. Manželství na takovémto základu mají zpravidla minimální trvanlivost hlavně proto, žes ještě neměla ani dost znalostí a ani dost času si sama dokonalého manžela z "dodaného" materiálu "vypěstovat". Navíc takto "dodaný" materiál má určitě úplně jiné vlastnosti než materiál, který si sama pro svoje manželství pečlivě vybereš tak, aby stačily jen minimální úpravy.
Podle zákona se můžeš vdávat až když jsi plnoletá, protože až tehdy jsi plně právně i trestně odpovědná.
Zrovna tak se vyhýbej všemu, na čem by ti mohla vzniknout jakákoli závislost, třeba kouření, alkohol, měkké nebo tvrdé drogy, prášky, čichání, holotropní dýchání, automaty, sázení a tak dále a podobně. Začíná to většinou velice nevinně jenom na zkoušku jaké to je - a většinou to je docela příjemné a nebo aspoň takové jiné a zvláštní, tak proč si to zas nezopakovat, když vlastně o nic tak hrozného nejde.
Teprve při dalších opakováních bys zjistila, že při dalších dávkách už je to hezké míň a míň a aby to bylo stejně hezké jako předtím, tak že musíš dávky zvyšovat. Ovšem nejen to, ono to bez další dávky začne být velice ošklivé, takže je opravdu těžké s tím přestat, zvlášť když to po té další dávce zase tak krásně zhezkne. Ovšem kdo to nezažil, ten tomu jen tak neuvěří. Ber to tak, že vyzkoušet sice můžeš všechno, ale moc dobře si rozmysli než to budeš opakovat. Ne nadarmo se říká, že "jednou je nikdy, dvakrát je zvyk!".
Máš svoje tělo a to samé budeš mít až do smrti, takže hezké, zdravé a funkční ti vydrží jenom podle toho, jak s ním budeš zacházet a jak se k němu budeš chovat. Většina lidí se k tobě chová stejně jako se chováš ty k nim, a tvoje tělo v tom není žádnou výjimkou - když se k němu budeš chovat slušně a ohleduplně, tak tě bude určitě "zlobit" co nejméně, takže nebudeš mít žádné potíže s tím ho milovat. Určitě neuděláš žádnou chybu, když to budeš brát tak, že tvoje tělo je něco jako byt který jsi dostala abys měla kde bydlet. Je plně vybavený, takže si do něj už nemusíš nic dalšího pořizovat, akorát ho musíš uklízet a udržovat všechno v pořádku. Všechno v něm funguje automaticky a pokud se k němu chováš správně, tak nejsou žádné potíže. Pokud se nějaké objeví, je to známka toho, že děláš něco co tělu neprospívá a ta "automatika" už to nedokáže vybalancovat.
Vypadá to jednoduše, ale každý z nás je naprosto jiný a tak není možné dát přesný a správný návod typu: "tolik a tolik toho a toho tehdy a tehdy tam a tam". Naštěstí každé tělo dává začínající potíže něčím nebo nějak najevo, takže je možné svému tělu "naslouchat" a včas zareagovat. Pokud nestačí jemné signály, tak jejich intenzitu tělo stupňuje a pokud nestačí ani to, tak se objeví nemoc a nebo ohrožený orgán selže. Tady nejspíš platí rčení: "Věci ponechané samy sobě probíhají od zlého k horšímu.".
K porozumění vlastnímu tělu i své psychice se můžeš relativně snadno dostat, když si pročteš co se píše o typech osobnosti z hlediska krevní skupiny a Rh-faktoru, typu podle ayurvédy a podle astrologického znamení Zvěrokruhu. Existují i rozličné alternativní systémy na řešení nejrůznějších problémů, jako třeba baňkování, autopatie a nebo metoda RUŠ. Všechny tyto informace se dají vygůglit a samozřejmě si můžeš i sama rozhodnout jak dalece se jejich výsledky shodují s tím, co o sobě sama víš a nebo si to aspoň myslíš.
Součástí těchto systémů jsou většinou i rady ke každému typu a navíc i informace s jakými typy se tvůj typ a jak s ostatními typy snáší či nesnáší v pracovní či manželské sféře - právě tohle ti může výrazně usnadnit tvoje pozdější hledání životního partnera a nebo rozhodování o tom, který z více kandidátů je ten nejvhodnější.
Když už takovéto vědomosti pracně získáš, tak je taky můžeš rovnou využívat a procvičovat si je na svém nejbližším okolí, jakým jsou sourozenci, rodiče, prarodiče, známí, sousedé, spolužáci i učitelé. Postupně si ověříš jak dalece se můžeš spolehnout na to, co ti o dané osobě předkládá astrologie podle data narození. Přijdeš taky na to, že lidé se chovají rozdílně nikoli nějakou náhodou nebo jejich vlastním "chtěním", ale že ta různost jejich reakcí je už předem daná jejich povahou, která závisí hlavně na tom, v kterém znamení se narodili. Pokud tuto informaci máš k dispozici, tak můžeš jejich reakci na nějakou budoucí situaci se značnou jistotou předvídat a taky dokážeš odhadnout jaký máš ke komu zvolit přístup abys dosáhla toho, co chceš. Pochopíš nejen rozdílnost povah jedinců, ale i to, že je ta rozdílnost z větší části už předem daná, že ji není možné měnit, ale že ji musíš respektovat a každého přijímat takového jaký je.
Přijdeš taky na to, že se to netýká jenom těch ostatních, ale i tebe samotné - i ty jsi "jiná" než ostatní, a i tvoje zvláštnosti a odlišnosti musíš respektovat a přijímat se takovou, jaká jsi. Rozhodně se nesnaž na sobě něco měnit jenom proto, abys "nevyčnívala", ale naopak zůstaň stále sama sebou a svoje chování přizpůsob pouze tomu, abys ostatním "nepřekážela" nebo neškodila. Ty a tvoje okolí.
Tady se jedná o všechny lidi s kterými se denně nebo občas stýkáš, takže rodina ve které žiješ, spolužáci a učitelé ve škole a také kamarádi související s tvými mimoškolními aktivitami. Zkusím to probrat postupně a začnu rodinou. Tvoji rodinu tvoří lidé, kteří ti jsou nejbližší - v ideálním případě je to tvůj biologický otec, tvoje biologická matka a tvoji vlastní sourozenci a bydlíte všichni pohromadě. V současné době je takováto rodina stále vzácnější a daleko běžnější jsou rodiny obsahující některé členy nevlastní a případně i rodiny nežijící pohromadě, kdy někteří její členové pendlují mezi dvěma i více rodinami a jsou i děti, které vlastní rodinu vůbec nemají. Ať už je tvůj případ kterýkoli z nich, je úplně zbytečné nad tím nějak dumat nebo se litovat, protože to je prostě takhle dané, takže to ber tak, že takovéhle karty ti osud rozdal a ty s nimi teď musíš hrát.
Těm kdo věří na inkarnace je jasné, že sis pro svoje současné vtělení vybrala právě takové podmínky, které právě teď potřebuje tvoje duše k dalšímu kroku na své cestě k dokonalosti. Všechny problémy se snažíš vyřešit jak nejlíp umíš, ale jenom ty, které vyřešíš "správně" podle vesmírných zákonů, tě posunou vzhůru. Ty ostatní budeš dostávat k řešení i v dalších svých životech, a to tak dlouho, dokud je také nevyřešíš "správně".
Každý z tvého okolí, a to i toho nejbližšího, ti může být lhostejný, může ti prospívat a nebo ti může škodit - záleží jenom na tom, jaký si s ním vytvoříš vztah. Samozřejmě nejužitečnější jsou pro tebe přátelé, proto si jich važ, nezanedbávej je a přijímej je i s jejich chybami, protože jinak se můžou velice snadno stát tvými nepřáteli.
Se svými nejbližšími se snaž vycházet co nejlépe a tak, abys jim mohla důvěřovat, svěřovat se jim a taky se s nimi radit vždycky, když to budeš potřebovat. Taky se k nim chovej slušně a respektuj i jejich právo na odlišný názor s tím, že se dohodnete na vzájemně přijatelném kompromisu, zároveň co slíbíš, tak taky dodržuj - sice to leckdy není úplně snadné, ale v konečném důsledku zjistíš, že ti to může zjednodušit život a ušetřit spoustu komplikací.
0
1
Poota 22.06.2024 09:21 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Život ti bude neustále přinášet věci, které ti budou příjemné či lhostejné, ale také věci, které ti budou vyloženě vadit. To, že Ti něco vadí, je signál, že máš v sobě uložen nějaký psychický negativní "program", který vznikl nejspíš někdy v Tvém raném dětství pravděpodobně díky nějakému nesprávnému výroku někoho dospělého. Pokud se takového negativního programu nezbavíš, tak Ti pořád bude "něco vadit" vždycky, když se setkáš s čímkoli, co v Tobě vzbudí tentýž pocit jaký jsi měla kdysi dávno při tom prvním výroku, který Ti ten negativní program vytvořil.
Negativních programů v sobě každý máme spoustu a všechny nám život jenom ztrpčují a komplikují, takže nejlepší by bylo se jich nějak zbavit. Právě tomu se věnuje metoda RUŠ Karla Nejedlého - tu je možné se naučit a nebo se obrátit na některého jejího terapeuta, který Tě během pár sezení těch negativních programů zbaví.
Problematiku kolem metody RUŠ považuji za klíčovou při hledání základních příčin opakujících se rozpadů manželství. Čertovo kopýtko se skrývá v nesnadno pochopitelném a odhalitelném neúprosném pravidle:
"Dříve či později partner vycítí všechno co tomu druhému vadí - a z nějakého důvodu musí na tyto body opakovaně útočit."
Není jasné proč tento mechanizmus vznikl, ale není možné mu zabránit jinak než odstraněním "vadných bodů" napadaného protějšku. Bez jejich odstranění dělá partner svému protějšku jenom všechno to, co mu vadí - a úplně stejně je to i s druhé strany. V účastnících tohoto procesu vzniká dojem, že se si navzájem "zprotivili" a pomůže jenom rozvod a výměna partnera. Ovšem chyba není v partnerech, ale zcela ve stále natvrdo platícím pravidle, takže výsledkem je pouze ověření toho, že každý další partner je horší než ti předchozí dohromady!
Ale tady se spolu na tuhle problematiku raději podíváme trochu podrobněji.
Začnu příkladem, jak snadno takový negativní program může vzniknout. Dejme tomu, že taková malá asi čtyřletá holčička chce udělat spěchající mamince něčím radost a tak se rozhodne, že jí donese z kuchyně do pokoje šálek čerstvě uvařeného čaje. S vypětím všech sil se jí podaří sundat šálek na který jen tak tak dosáhne se sporáku dolů na svoji úroveň, otočí se a opatrně aby čaj nerozlila se vydá do pokoje. Čaje je v šálku až těsně pod okraj a tak se holčička soustřeďuje ze všech sil na to, aby nesla šálek rovně a čaj ani trochu neulila. Jenže jak se soustřeďuje jenom na tu hladinu, tak zakopne o práh a vylije čaj na koberec v pokoji. Nic tak strašného se sice nestalo, ale maminka vidí jenom další zdržení a tak vybuchne pro náš příklad třeba takhle: "Zatracený nemehlo, copak neumíš chodit!"
Každé dítě do věku sedmi let funguje na mozkové frekvenci hladiny Alfa, což znamená, že věří na slovo úplně všemu, co se mu řekne. Takže naše holčička se dostává do zmatku. Mamince chtěla pomoct - a přidělala jí práci. Mamince chtěla udělat radost - a naštvala ji. Byla šikovná, protože sundala šálek se sporáku a dokázala s ním jít aniž by ucmrndávala čaj - tak jaképak nemehlo a ještě k tomu i zatracené. Jak se soustřeďovala na šálek, tak neviděla ten práh - čaj přece rozlila jenom proto, že zakopla a ne že by neuměla chodit.
Celá tahle nepatrná epizoda v ní zanechala zcela určitý nepříjemný pocit, který se jí může vybavit vždycky, když v životě narazí na situaci, kdy chce udělat něco hezkého a ono se to zvrtne, kdy ji někdo neprávem z něčeho obviní, nebo podsouvá jejímu chování jiný motiv. Pokaždé, když se vybaví tentýž pocit, tak se onen negativní program dále zesiluje a upevňuje. Metoda RUŠ dokazuje, že tyto programy vznikají tehdy, když odmítáme nějaký fakt, který nemůžeme změnit. Každý tento program se projevuje tím, že nám "něco vadí". Zrušit tento program se dá jenom tak, že přijmeme to "něco" a s ním i všechno až k tomu prvnímu, kterým ten program odstartoval, což může být i velice dlouhá cesta.
Ovšem poradím Ti jednu velmi šikovnou fintu, která Ti umožní využít principu metody RUŠ aniž by ses ji musela celou učit, a přitom účinkuje stejně dobře, protože využívá jejího poznatku, že když Tě chce někdo v afektu co nejvíc ranit, tak se většinou strefí přímo do některého Tvého negativního programu. Vypadá to tak, že Ti řekne něco, co Ti hodně vadí, nazvěme to Výrok, a bude to něco hodně ošklivého. Ovšem pozor - pokud to vyslechneš klidně, nevadí Ti to a nebo nad tím jenom mávneš rukou, tak to Výrok není a s tím se pracovat nedá!
Pokud Ti to opravdu vadí, tak se jedná o Výrok, který je pro Tebe velice cenný a vlastně bys za něj měla být dotyčnému vděčná - pokud mu za něj rovnou zcela upřímně poděkuješ, bude asi dost zmatený. Zapamatuj si přesné a doslovné znění Výroku, to je velice důležité! Kdybys na něm cokoli sebeméně změnila, tak už to není ten samý Výrok.
Použití Výroku:
Až budeš mít někde nerušené soukromí, tak zavři oči, představ si co nejvěrněji vzhled a výraz té osoby při pronášení toho výroku a pak pokud možno nahlas opakuj celý Výraz i s jeho věrnou intonací a to tak dlouho, dokud v Tobě probouzí jakoukoli negativní reakci.
Od okamžiku, kdy je Ti celý Výraz lhostejný, máš vymazaný celý příslušný negativní program až k jeho samému vzniku.
0
1
Poota 23.06.2024 10:19 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Od patnácti do osmnácti let
Úkoly pro toto období:
- zvládnout erotické i autoerotické praktiky
- zvládnout péči a hygienu vlastního i partnerova rozkroku
- poznat co nejdůkladněji intimní ústrojí většího množství partnerů
- poznat co nejdůkladněji psychiku a chování většího množství partnerů
- ovládnout manuální i orální techniky
- vyzkoušet nejrůznější polohy, způsoby a hračky
Do patnácti let jsi podle zákona dítětem a jakékoli sexuální praktiky s Tebou jsou pro kohokoli staršího než jsi ty trestné. Od patnáctých narozenin máš dobré tři roky na to, abys mohla sbírat správné informace i praktické zkušenosti, abys poznala co nejlépe svoji osobnost a svoje tělo, a abys zrovna tak poznala taje mužských povah i jejich těl, ovšem důležité jsou při tom hlavně dvě věci: neotěhotnět a nezamilovat se, tedy alespoň zatím.
Mým dobrým zvykem je určitými pravidly předcházet pokud možno všem případným potížím, nesnázím, konfliktům či postihům.
- v období 15 až 18 let sbírej praktické zkušenosti vždy pouze s jedním partnerem a důsledně dbej na to, aby byl starší než 15 a mladší než 18 let. Nehledej žádný vztah nebo „chození spolu“, hlavně v počátcích tohoto bádání jde hlavně o zjištění, jak co ve fyzických stycích vlastně funguje - dalo by se říct, že se jedná jenom o jakési vážnější pokračování dětských her „na doktora“ nebo „na mámu a na tátu", kdy se oba snažíte hlavně zjistit, čím a jak se od sebe lišíte.
Trestné je mít styk s přímými příbuznými, s dvěma nebo více partnery najednou, trestné je i opakování styků když je partner zletilý. Vybírej si mezi svými vrstevníky s tím, že nehledáš žádný vážný vztah, ale jde Ti jenom o jakési testování toho, jak jsou muži rozdílní či hledání toho, jaký typ muže by Ti mohl později vyhovovat.
Z předchozího vyplývá, že pokud nechceš komplikovat život sobě nebo svým partnerům, tak nepřipadají v úvahu přímí příbuzní, to znamená otec i oba dědové a také bratři. Opakování styků můžeš praktikovat pouze s partnery nezletilými, s partnerem zletilým můžeš mít beztrestně styk pouze jediný.
V tomto období odmítej vaginální styk nejsnáze s odůvodněním, že chceš zůstat panna a jako taková i vstupovat do manželství. V praxi to znamená pro skutečný styk využít análu, který má přece jen drobné odlišnosti. Pro vlastní vniknutí je vhodné použít předem zvlhčení vhodným gelem či mastí, před tímto stykem je potřeba se vyprázdnit a případně použít i výplach klystýrem. I pro tento styk je vhodné použít kondom, při souloži bez něj je sice riziko početí velice nízké, ale pro jistotu je klystýr vhodný i po ní.
Anální styk byl velice oblíbenou variantou předmanželských styků ve všech zemích, kde se trvalo na požadavku panenství nevěsty, ovšem paradoxně i tam ženich jen vítal případnou nevěstinu sexuální aktivitu a její dovednosti.
Hlavním důvodem pro odmítání vaginálního styku je snížení rizika otěhotnění, vedlejším důvodem je seznámení se s ostatními sexuálními praktikami většinou označovanými jako petting, které se později v manželské ložnici hodí k vítanému zpestření. Jednotlivé praktiky zkoušej jenom podle nálady vás obou, pornografická videa nejsou dobrou inspirací, protože jsou silně za hranicí reality a navíc je stejně jejich sledování legální až od osmnácti.
Takzvaný petting, tedy cokoli sexuálně zajímavé s vyloučením vaginálního styku, je činnost mnohem víc zajímající ženy než muže, kteří „milostnou předehru“ a podobné „hrátky“ považují spíš za celkem zbytečné zdržování a daleko raději by už rovnou „šli na věc“. Tady je ovšem důležité se tím zabývat mnohem podrobněji, protože nás to upozorňuje na jeden rys mužského chování, který se zásadně liší od typicky ženského přístupu, přičemž právě tento rozdíl může snadno být příčinou ztroskotání původně nadějného vztahu.
Muž i žena mají zpočátku stejná přání, která se dají definovat jako touhu být spolu a v intimním spojení navzájem stupňovat svá vzrušení pokud možno až k jeho vyvrcholení - samozřejmě právě kvůli tomu se spolu uchylují do nerušeného soukromí. Většinou tedy muž „naléhá“ a žena se mu podvoluje. Až sem je to všechno v pořádku, ovšem právě tady se směřování jejich snah začíná poněkud různit.
Žena potřebuje svoje tělo na milostný zážitek náležitě připravit, a to nejlépe dlouhým a něžným mazlením, které ji pomalu a postupně zahřívá a rozpaluje celé její nitro. Teprve až se v ní vzedme smyslná touha, tak přijde vhodný okamžik pro mužovo vniknutí a dál už může jenom vnímat, jak pomalu stoupá její vzrušení až ke slasti vyvrcholení, po kterém to všechno pozvolna dohasíná.
Ovšem nikoli tak muž - ten je dostatečně vzrušený rovnou, takže pro něj nějaká milostná předehra nemá vůbec žádný význam a je jenom úplně zbytečným zdržováním. Čili jeho snahou je dostat se co nejdřív „dovnitř“, aby už mohl začít svoje vzrušení co nejdřív stupňovat. Jemu dala příroda za úkol „darovat semeno“, takže jeho další konání směřuje naprosto přímočaře k tomu, aby svůj úkol náležitě splnil, což se mu během velice krátké doby také podaří splnit - takže může spokojeně usnout, k čemuž ovšem dojde právě v době, kdy se začala u ženy probouzet její nálada na sexuální konání.
Tyhle věci jsou sice všem dostatečně známy, ale jen málo žen se nad tím místo bědování nebo výčitek aspoň trochu zamyslí. Přitom hned na první pohled je jasné, že oba chtějí totéž (jinak by v tom nepokračovali), ale pokud pokračují podle toho, co chce muž, tak to dopadá špatně. To tedy znamená, že si žena musí udržet otěže a dbát na to, aby muž dál pokračoval jenom podle ní - a pak to dopadne dobře. Tenhle odstavec má ale daleko širší platnost a netýká se jenom sexu!
A je tady otázka „za všechny peníze světa“: Jak žena dokáže, aby muž nedělal to co chce on, ale to, co chce ona?
Kupodivu to není ani tak složité, ale vzhledem k důležitosti tohoto principu to raději vysvětlím opravdu důkladně. To, že muž má ve svém fyzickém i psychickém založení zakódován princip „dávání“ není jenom nějakou náhodou, ale je to dáno tím, že je propojen s polem Jangové energie, která je aktivní a vyzařující. Žena má naopak zakódován princip „přijímání“, protože je propojena s polem energie Jinové, která je pasivní a pohlcující. Mezi těmito dvěma zcela protichůdně fungujícími objekty může „harmonická“ komunikace probíhat jenom tehdy, jestliže bude každý z nich na ten druhý aktivně působit tak, aby to bylo v souladu s přirozenými módy obou objektů. Pro jistotu to raději vysvětlím opravdu důkladně a pokud možno i srozumitelněji.
Pokud by byl „aktivním“ objektem muž, pak by v souladu se svým vyzařujícím Jangovým pricipem zjednodušeně řečeno vydával ženě příkazy nebo zákazy a ta by je pouze pasivně a bez odporu přijímala - taková komunikace by sice byla harmonická, ale děj by probíhal „podle muže“, takže z pohledu ženy špatně.
Ovšem aby děj probíhal správně, je potřeba aby byla „původcem“ žena, ale ta musí v souladu se svým pohlcujícím Jinovým principem mít vůči muži pouze pasivní „přání“, které mu dovolí v souladu s jeho vyzařujícím Jangovým principem „aktivně“ splnit - komunikace mezi nimi je opět harmonická, ale tentokrát děj probíhá „podle ženy“, takže spěje k jí kýženému konci.
Obecně tedy platí pro ženu „zlaté pravidlo“, podle kterého se žena podvoluje mužovu naléhání, tedy pokud se muž snaží docílit téhož o co se jedná i ženě, načež dál už se sama ujímá dalšího vedení tak, že muži sděluje svá přání ohledně dalšího průběhu jejich společného konání. Pokud nějakým nedopatřením naléhá muž z nějakého jiného důvodu, tak se žena ujme svého vedení už v tomto prvním kroku a prostě muži rovnou sdělí svoje přání ohledně toho na co má naléhat a čemu by se ráda podvolovala.
Ono to sice tak nevypadá, ale ve skutečnosti jde muži vždycky primárně jen o to „ženě něco dávat“ či se „na ní něčeho dopouštět“ a je mu více méně jedno co to bude, jen když mu to bude příjemné a žena ho za to pak ještě pochválí.
Se vzájemnou komunikací souvisí ještě problém zda máš pro vaše nejintimnější orgány a jejich části používat jejich názvy odborné, spisovné, lidové, vulgární, dětské či nějaké jiné. Ono je to celkem lhostejné, takže si můžeš vybrat kterékoli se Ti budou zdát vhodné nebo situaci přiměřené, ovšem doporučuji Ti dodržovat jedno důležité pravidlo - pro pojmenování těch „ženských“, tedy svých vlastních používej pouze jejich zdrobněliny, ale zároveň pro pojmenování těch „mužských“ zdrobněliny nikdy, ale opravdu nikdy nepoužij!
Pro veškeré bádání na poli pettingu je potřeba si zajistit nerušené soukromí, což se neobejde bez nějaké dohody s Tvým nejbližším okolím reprezentovaným nejčastěji rodiči, přičemž pro tuto dohodu bude potřeba vaší vzájemné důvěry. Měla bys chápat, že právě oni mají docela reálnou představu o tom jak snadno se mladá dívka může dostat nechtěně do jiného stavu i přesto, že si s chlapcem dohodli tu největší opatrnost - je docela možné, že k té představě dospěli i vlastní zkušeností a jenom se Tě před podobnou zkušeností snaží ochránit. To je zcela v pořádku a přesně o to samé se snažíš i Ty, takže je potřebuješ přesvědčit, že i Tobě jde o to samé, že víš o všech záludnostech i rizicích podobného konání a že taky víš jak jim čelit. Že za vhodnější považuješ klidné a pozvolné získávání potřebných zkušeností a dovedností - než být jako nezkušené tele zaskočená něčím zcela neočekávaným.
U svých adeptů na testování si zjisti datum narození a krevní skupinu.
Podle narození zjistíš jestli je skutečně "15až18" a taky znamení zvěrokruhu, z krevní skupiny a Rh-faktoru jeho typ a zároveň i to, jestli by pro Tebe nebylo nebezpečné s ním případně počít, protože opačný Rh-faktor rodičů může způsobit nekompatibilitu krve matky a plodu, což může hrát roli v tom případě, kdy dotyčný může být třeba časem i případným kandidátem na manžela. Bylo by také vhodné si u každého testovaného zapsat do jaké míry odpovídají jeho Tebou zjištěné vlastnosti těm vlastnostem, které by měl mít podle krve a podle astrologie.
Pro spokojené manželství je důležitým faktorem i ochota manžela akceptovat přání a názory manželky, což by se dalo definovat jako míra jeho tvárnosti. Pro zaznamenávání výsledků různých testů si zvykni používat jednotnou stupnici od jedné do deseti, kdy jednička je nejméně a deset nejvíce - kladná stupnice platí pro „dobré“ vlastnosti, záporná pro „špatné“, kdy mínus deset je nejšpatnější možné.
0
1
Poota 26.06.2024 19:09 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Od osmnácti let do svatby
Pokud vše probíhalo dle mých rad a k Tvé plné spokojenosti, tak v době dosažení plnoletosti máš už tolik zkušeností s druhým pohlavím aby Tě jen tak něco nezaskočilo, a také bys měla mít i docela reálnou představou o tom, jakým směrem bys chtěla svůj život dál vést. Tím myslím třeba to, jakého chceš dosáhnout vzdělání, jaké povolání Tě má živit v případě Tvé nezávislosti, a taky kdy se chceš vdávat a kolik dětí chceš mít.
Povolání, pro které ses rozhodla, bude vyžadovat určité vzdělání, které také v určitém věku dokončíš. Samozřejmě nebudeš tak naivní, abys napřed vystudovala a pak se třeba ve třiceti letech začala ohlížet po případném manželovi. Nejvíc "volných" mužů je k dispozici právě těch osmnáctiletých, mezi třicetiletými je jich zatraceně málo a nejspíš to budou buď podivíni a nebo rozvedení. To znamená vybírat co nejdřív a dokud je taky z čeho vybírat, což by s Tvými vědomostmi a také zkušenostmi nabytými v předchozích třech letech nemusel být ani tak velký problém. I u čerstvě dospělého jedince bys už měla být schopná s dostatečnou přesností a spolehlivostí odhadnout jeho potenciál v různých oblastech. Tedy třeba charakter, spolehlivost, tvárnost, budoucí vzdělání, zaměstnání, příjem, příbuzenstvo atd. S vybraným jedincem bys tedy měla mít vztah, který se kdysi nazýval "vážná známost" a většinou pokračoval zasnoubením a posléze i svatbou.
Jedná se prakticky o jakési "zamluvení" či "obsazení" si budoucího manžela pro dobu před svatbou, aby ti ho zatím nezklofla nějaká jiná. Samozřejmě i toto období má svá úskalí o kterých je dobré vědět, aby se mezi nimi dalo úspěšně proplouvat.
Každý vážnější vztah začíná obdobím první zamilovanosti, které trvá většinou asi tak rok a během této doby partnerovo tělo vyrábí v reakci na novou partnerku směs efedrinu a endorfinu, která ho spolehlivě zbavuje smyslu pro realitu natolik, že je víc než ochoten se okamžitě oženit. S postupující dobou v produkované směsi hormonů klesá podíl efedrinu, takže se muži zvolna navrací schopnost střízlivějšího vnímání skutečnosti. S tím je potřeba počítat hlavně tehdy, když je nutné napřed vytvořit pro vztah materiální podmínky, to znamená dokončit vzdělání a zajistit si příjmy, což může trvat i několik dalších let. Pokud se v této době dvojici podaří realizovat i nějakou formu společného bydlení, tak spolu mohou prožívat i jakési "manželství" na zkoušku nebo "na divoko", tedy bez skutečného sňatku.
Tady je potřeba, aby sis uvědomila, že dokud se nevdáš, tak nemáš vůbec nic jistého! Tvou prvořadou starostí je v tomto období neotěhotnět, protože pak by ses ke svobodné matce mohla velice snadno stát i matkou samoživitelkou.
Dalším nebezpečím je kupodivu i to, že váš momentální způsob života může být harmonický a spokojený. Problém je v tom, že pokud má tvůj partner všechno co chtěl, tak nemá vůbec žádný důvod to nějak měnit, protože sňatkem nic nového nebo lepšího nezíská. Částečným řešením může být i to, že děti si budeš ochotná pořídit až ve skutečném manželství. V dobách minulých se razila zásada "jakýkoli sex jenom až po svatbě", takže muž měl, pokud se to opravdu podařilo dodržet, skutečně pádný důvod k tomu, aby se se svou vyvolenou oženil třeba i po několikaleté známosti.
Pokud ses v předchozím období držela toho, že svoje panenství odevzdáš jenom svému manželovi, tak máš nyní k dispozici opravdový trumf. Prostě až do svatby mohou být veškeré vaše sexuální hrátky pouze na úrovni pettingu a svou vaginu mu zpřístupníš skutečně až po svatbě. Tím docílíš toho, že rozdíl mezi sexem za svobodna a sexem v manželství bude natolik výrazný, aby i pro něj dal vašemu sňatku smysl, takže jej nebude zbytečně odkládat.
Určitě sis povšimla toho, že až doposavad moje rady směřovaly hlavně k tomu, aby sis zajistila pokud možno ty nejlepší předpoklady k dosažení spokojeného manželství. Ovšem nechci ti tajit skutečnost, že svatbou tvoje skutečná práce na tvém manželství rozhodně nekončí, naopak spíš teprve začíná a to, co jsi až dosud vykonala byla na tuto práci vlastně jenom přípravou a zajištěním co nejlepších podmínek.
Následující kapitola je určena hlavně ženám, kterým nebylo dopřáno se na manželství včas a řádně připravovat, takže je čeká hlavně práce s převedením jejich současného manželství do manželství, které jak jí tak i její rodině bude plně vyhovovat. Takže přečíst si ji samozřejmě můžeš, ale příliš přínosná pro tebe nejspíš nebude.
Pokud ses k tomuto textu dostala až v době, kdy jsi vdaná, tak už nemáš možnost vybrat si vhodného manžela a budeš tedy muset "pracovat" s tím, kterého máš, tedy v případě, že si ho chceš i nadále ponechat. Variantu s rozvodem a vyhledáním někoho perspektivnějšího bych ti doporučil jenom u manžela se závislostí na alkoholu, drogách, hrách a podobných neřestech, pokud není ochoten se skutečně léčit - pouhé sliby v tomto případě nic neznamenají.
0
1
Poota 26.06.2024 19:17 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Manželství
Budu ti předkládat různé informace o kterých budeš přemýšlet a pokud je uznáš za správné a nebo za hodné prověření, tak podle nich upravíš "na zkoušku" svoje další chování. Teprve až když se ti osvědčí, tak je přijmeš "za své" a budeš se nadále chovat podle nich. Většinou se bude jednat o konstatování nějaké skutečnosti na kterou se nejčastěji reaguje chybně, a k ní přidám nějaké "moudro" nebo radu, jak reagovat "správně", tedy tak, aby byl konečný výsledek pro tebe co nejpříznivější.
Především pusť z hlavy všechny ty žvásty o tom, že jsou si všichni lidé rovni a mají stejnou cenu, že je rovnoprávnost mezi muži a ženami a nenaslouchej ani feministkám nebo blábolům o matriarchátu nebo dívčí válce. Soustředím se jenom na to, co je podle mého názoru pro tebe důležité.
Abych nezapomněl tak začnu rovnou "Předmanželskou smlouvou", jejíž smysl mi v našem případě z větší části uniká, protože většinou primárně stanovuje pouze to, kdo má splakat nad výdělkem v případě rozvodu, kterého samozřejmě docílit nechceš.
Ta tvoje smlouva by měla být spravedlivější, takže přesně definovat s jakým majetkem do manželství vstupuje který z partnerů, že manželská nevěra není dostatečným důvodem k rozvodu, ale dostatečným důvodem k rozvodu že je domácí násilí a nebo neřešená jakákoli závislost.
Především si musíš uvědomit, že svatba s manželstvím nejsou tvůj konečný cíl, ale jenom nutné předchozí kroky k tomu, čeho chceš skutečně dosáhnout - a tím je pevné a spolehlivé manželství až "dokud vás smrt nerozdělí"!
Mám dojem, že se stejným přáním vstupují do manželství všichni novomanželé, ale i přes jejich upřímnou snahu stejně drtivá většina manželství končí rozvodem. Protože ty rozhodně nechceš dopadnout jako oni , tak se taky budeš muset chovat jinak než oni a nesmíš se, byť nevědomky a ani v dobré víře, dopouštět stejných chyb.
Abych se zbytečně neopakoval, tak tě pro inspiraci "kterak se stát bezkonkurenční I-M" odkážu na vlákno https://www.omforum.cz/p.php?idx=41405, kde je základní princip objasněn dostatečně jednoduše i pro dodatečné doučení.
Podpořte chod fóra 