Dokonalejší a ekologičtější než dosavadní
způsob pohřbívání žehem
Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 03.05.2024 19:20 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Problém "jak naložit s mrtvým tělem" se řeší od úsvitu dějin a aktuální bude až do konce trvání lidstva, přičemž vzhledem k lavinovitému zvětšování počtu jedinců tohoto druhu bude stále palčivější.
Zatím se vyvinulo několik různých systémů závislých hlavně na víře či nevíře v posmrtný život a tomu přizpůsobené tradice.
Čistě technicky se jedná hlavně o to, aby se rozkládající mrtvá těla nenechávala povalovat vydaná na pospas divé zvěři.
V různě dalekých cizinách se praktikuje třeba odklízení nebožtíků do korun stromů nebo okolních jeskyní s tím, že se těla dříve či později usuší.
Poněkud jiný přístup k mrtvolám hlavně nepřátel mají kmeny lidojedů přesvědčených o tom, že jejich pojídáním získávají i jejich sílu.
V hornatém Tibetu, kde není kam zakopávat mrtvoly, se tělo nebožtíka otevře a připraví pro supy, kteří se postarají o tzv. vzdušný pohřeb.
V Indii se těla spalují na hranicích dříví a popel se hází do řeky.
V našich krajích bylo zvykem nebožtíky zakopávat nebo spalovat a ukládat do popelnicových polí, případně mohyl. Přes středověk se přenesl jenom zvyk zakopávání na hřbitovech, ke kterému se jako alternativa zákonem povolilo pohřbívání žehem až ve dvacátém století.
V tomto vlákně chci prezentovat zpopelnění nebožtíka jeho shořením, kdy "palivem" je hlavně jeho vlastní tuk. To je nejdůležitější rozdíl mezi shořením a zpopelněním žehem, při kterém se palivo pro proces dodává "zvenku", takže je ho potřeba mnohem víc a proces trvá déle.
0
1
Poota 03.05.2024 19:24 Bydliště: Praha
9111
613
7695
I jinak o posledních věcech člověka
V současné době se již stále častěji nelpí na fyzickém zachování tělesné schránky nebožtíka - materialisté v posmrtný život nevěří a ti ostatní ke svému zmrtvýchvstání nebo reinkarnaci své minulé tělo nepotřebují. Navíc už dneska odpadá nutnost veřejného pohřbu, jímž se prokazovalo hlavně to, že kolem dotyčného úmrtí je všechno v pořádku a nic se netají. Stále častější je tedy pohřbívání žehem a také bez obřadu, stále větší oblibu získává i rozptyl popela. Výhodou spalování je sloučení obou fází do jediného procesu trvajícího jen několik hodin, nevýhodou je vysoká spotřeba dřeva v případě spalování na hranici i potřeba speciální pece pro kremaci, která celý proces sice zjednodušuje, ale zároveň i prodražuje.
Spalování je lákavé svojí komplexností procesu, ale pro širší až všeobecné používání by bylo potřebné především snížit spotřebu paliva a technickou stránku procesu upravit tak, aby nevyžadoval speciální zařízení, tedy aby ho bylo možné snadno a levně realizovat prakticky kdekoli v přírodě. Určitý schůdný směr vývoje naznačuje naznačuje proces známý jako SHC neboli Spontaneous Human Combustions (spontánní uhoření člověka) http://www.projektzare.cz/dalsi-zahady-zkoumane-projektem-zare/spontanni-uhoreni-osob-shc/. Zatím pominu vše tajemné a nevysvětlené co se k tomuto fenoménu váže a soustředím se čistě na technickou stránku daného procesu. U SHC se řeší přednostně způsob, jakým dochází k zahájení hoření - u "záměrného" spalování se vždycky jedná o prosté zapálení, na kterém není nic tajemného ani záhadného, takže fenomén se zjednoduší na HC neboli Human Combusions, u něhož nás zajímá hlavně způsob toho hoření. Ten se od spalování těla na pohřební hranici zásadně liší. Nápadná je především absence paliva a také samotné hoření má úplně jiný charakter i účinky. Z dostupných indicií se dá dojít k názoru, že toto hoření je podobné hoření svíčky, u které se teplem hoření rozpouští vosk, který je v tekutém stavu nasát knotem. V knotu vosk vzlíná, což umožní jeho převedení do plynného skupenství, v kterém při dostatečné teplotě čistě hoří. Při SHC je hoření velice intenzivní, takže dochází běžně i k dokonalému spálení kostí, ale teplota působí hlavně směrem dovnitř objektu, přičemž i blízké okolní předměty zůstávají ohněm překvapivě málo zasažené. Z toho se dá soudit, že se jedná o hoření knotové, ovšem "obrácené" v tom smyslu, že knot není ve středu "paliva", ale naopak "palivo" zvnějšku obklopuje. Zajímavým je v tomto případě fakt že "palivem" je živočišný tuk, kterého údajně obsahuje dostatek i hodně vyzáblé tělo a také to, že jako vnější "knot" může sloužit i docela lehký oděv. Samozřejmě na to nemusíme plně spoléhat, ale i tak je dobré vědět že nám to dává dostatečnou rezervu.
Zkušenosti s SHC nám ukazují, že pokud se objekt nespálí úplně celý, tak se většinou zachovají jenom některé končetiny či spíš jejich koncové části, což je nejspíš dané jejich pro dokonalé spálení nevyhovující polohou. Pro dokonalé HC je tedy potřeba fixovat nebožtíka do co nejkompaktnějšího objektu - jako nevýhodnější se jeví pozice sedícího "skrčence", který rukama objímá svoje skrčené nohy. Výsledný "objekt" má tedy kompaktní tvar komolého jehlanu. Tento tvar ještě zvýrazní vnější "knot", který se vytvoří tak, že se objekt zvnějšku ovine plstěným tepelně izolačním pásem. Pro dobré nastartování procesu spálení a jeho spolehlivý průběh je možné ještě přidat shora na objekt gelový podpalovač, a zapaluje se pochopitelně také shora.
Objekt je vhodné umístit na nehořlavou podložku nejlépe ve tvaru mělké misky, vhodným polotovarem se zdá být volné víko či dno od dvěstělitrového barelu. Plášť téhož barelu opatřený přivzdušňovacími otvory můžeme pro snazší manipulaci podélně rozdělit na dvě půlky, kterými se dá oddělit hořící objekt tepelně i opticky od okolí.
Původní čas vložení příspěvku byl 18.01.2024 19:55. Následně byl přesunut z jiného vlákna.
0
1
Poota 04.05.2024 10:50 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Historie moderního pohřbívání žehem je překvapivě krátká a dokonce to vypadá tak, že jsme k tomu byli donuceni nedostatkem místa pro rozšiřování hřbitovů. https://www.weburny.cz/a/historie-pohrbivani-zehem
Ten samý problém s nedostatkem místa měly už mnohem dříve hřbitovy židovské, které to řešily vytvářením dalších vrstev nad původními hroby. Židé ovšem přidělovali hrobové místo podle doby pohřbu - další pohřeb byl na další místo.
Křesťané si naopak pronajímají určité hrobové místo, které ale mohou používat opakovaně. Každý hřbitov má svoje konkrétní půdní podmínky vyjádřené délkou "doby setlení". Ta závisela na tom, za jak dlouho zbyly z posledního pohřbu v dřevěné rakvi jenom čisté větší kosti, které se při dalším pohřbu ukládaly pietně zabalené k nové rakvi u nohou dalšího nebožtíka. Ta "doba setlení" tedy určovala za jak dlouho je možné hrob znovu použít - jen málokdy se podaří stihnout střídání generací. https://www.rodinnahistorie.cz/pohreb/
Jak z předchozího vidno, tak shoření těla je sice dokonalý, jednoduchý a levný způsob naložení s mrtvým tělem, ale jeho "soukromé" použití by bylo nezákonné a nejspíš i trestné.
K zacházení s tělesnými ostatky je v dnešní době a naší společnosti bezpodmínečně nutné mít nejen koncesi, ale taky odpovídající vybavení a prostředky. Ovšem zřejmě by bylo možné aby pohřeb shořením mohly nabízet i realizovat provozovatelé krematorií. Hlavně pro ně by tato alternativa mohla být lákavá hned z několika důvodů.
Především do procesu hoření není třeba dodávat žádné palivo, takže se dá realizovat celkem kdekoli a není potřeba žádné speciální zařízení.
Na dostatečně velké ploše je možné realizovat současně i větší počet samostatných procesů.
Shoření používá vnější "knot", který nahrazuje rakev, což ještě dále snižuje cenu procesu.
Nízká cena je zvláště výraznou výhodou u pohřbů bez fyzického plátce, i když bude zřejmě hrát značnou roli při výběru způsobu provedení i u objednavatele.
0
1
Poota 06.05.2024 09:33 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Takže u nás možnost pohřbívání shořením nejspíš ještě dlouhou dobu využitelná nebude. Nu což, jsou i jiné kraje s jinými mravy.
Například taková Indie - aktuální situace https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/indie-koronavirus-covid-nepal-krematoria-ganga-pohrbivani_2105210626_eku
Víra nevíra, přesvědčení nepřesvědčení - obyčejná realita ceny dřeva na pohřeb a příliš mnoho nebožtíků vede snadno k tomu, že zvyky a pieta musí jít stranou.
Už dřív nebyly na slušný pohřeb peníze, takže rodina holt žila s rozkládajícím se nebožtíkem ve společné domácnosti až do té doby než naspořila dost peněz, což jí trvalo třeba rok. Dneska je už zřejmě i tohle přílišným luxusem ...
Zmínil jsem i obyčej "vzdušných pohřbů" v krajích s nedostatkem půdy - jak málo stačí k problému ukazuje třeba https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-uhyn-supu-znemoznuje-v-indii-tradicni-pohrby-40470403
Většinu toho by "pohřbívání shořením" mohlo docela úspěšně řešit. Pro nás "západní" citlivky by to bylo vhodné nějak schovat nejlépe pod nějakou šikovnou zkratku, namátkou třeba HC - pohřeb (Human Combustion), pro Asii nic takového potřeba není, protože tam rozhoduje jenom cena a hlavně možnost Udělej Si Sám.
0
1
Poota 07.05.2024 10:05 Bydliště: Praha
9111
613
7695
U nás se spontánním uhořením lidí zabýval nejprve teoreticky Projekt Záře, který tento fenomén roku 2015 ještě ověřoval dvěma praktickými pokusy http://www.projektzare.cz/dalsi-zahady-zkoumane-projektem-zare/spontanni-uhoreni-osob-shc/
Dalším zdrojem informací může být: Tomáš Dosoudil – Samovolné vzplanutí osob. Dialog, Liberec 2007
Oba zdroje se soustřeďují hlavně na tu samovolnou iniciaci procesu hoření, přičemž samotné hoření je pro ně až druhotné.
První pokus měl ověřit zda se podaří zpopelnit vepřové koleno. Pokus prokázal že funguje hoření s vnějším knotem, ale charakter tohoto hoření je "pomalý" a na kvalitní zpopelnění masa nebo dokonce masivní kosti nestačí.
Druhý pokus měl zpopelnit oblečeného ležícího vepře - výsledek tohoto pokusu byl prakticky tentýž.
Můj závěr: při pokusech nebyly nastavené stejné podmínky jako při HC.
- Při HC má hoření úplně jiný charakter - žár je mnohem vyšší a směřuje do středu objektu, dokonce nezapaluje ani snadno hořící věci v dosti blízkém okolí objektu. Z toho vyplývá, že knotové hoření má jenom připravit podmínky pro přechod na jiný, mnohem účinnější způsob hoření.
- Proč tedy nepřešlo knotové hoření na toto účinnější hoření u pokusného vepře "lidské" váhy?!?
Právě tohle je nejspíš klíčové!
Ten čuník totiž ležel na zemi. Přitom typická poloha SHC nebo HC obětí je poloha vsedě se vzpřímeným trupem. Ovšem pokud je právě tohle důležité, pak to znamená, že právě ten vzpřímený trup je podmínkou pro to účinnější hoření. Že by ten trup takhle fungoval jako jakási kamna. Ale čím?
Vypadá to tak, že pro HC je v tom trupu nejdůležitější právě to, kde "nic není", tedy prostor plic, kde si může zařídit svoji soukromou směšovací komoru. To ovšem naznačuje, že by zde mělo docházet ke spalování něčeho výhřevnějšího než je prostý lidský tuk.
Tady je zřejmě na místě zmínit docela častou zkušenost jak hloupý nápad je zkusit uhasit olej hořící na pánvi tak, že se polije vodou. Vypadá to tak, že voda a tuk ve správném poměru je daleko lepší palivo než prostý tuk. Čistě osobně jsem přesvědčen, že na stejném principu funguje i řecký oheň.
Lidské tělo obsahuje asi 80% vody, takže paliva je dostatek, jenom je potřeba zajistit, aby se míchala s tukem ve správném poměru. Zatím to vypadá tak, že k tomu stačí zajistit, aby objekt hořel jenom na jedné straně, nejlépe té přední, protože jenom tak se do "směšovací komory" nasává i dostatek čerstvého vzduchu.
0
1
Poota 08.05.2024 13:40 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Cílem HC-pohřbu je v jednom jediném procesu docílit dokonalého zpopelnění celého objektu. Praktické zkušenosti s tímto typem hoření ukazují ohněm nedotčené ty části těl, které nebyly v přímém kontaktu s "centrem procesu". To znamená, že je potřeba objekt poskládat do co nejkompaktnějšího tvaru, tedy bez z obrysu vyčnívajících končetin. Tělo by mělo být ve vzpřímeném sedu s koleny přitaženými k hrudníku a s rukama ještě přes ně.
Objekt předpokládám oblečený nejlépe v krátkém rubáši, který zastává i roli vnějšího knotu. Pozice objektu může být fixována jeho omotáním vhodnou stuhou.
Nejvhodnějším místem pro startovací dávku paliva se zdá být přiložení k hrudníku zhruba v místě srdce objektu. Startovacím palivem může být celkem jakákoli tekutá, gelová nebo pevná hořlavina dostatečně výhřevná.
Pod objektem je nutná nehořlavá podložka se zvednutým okrajem pro zachytávání momentálně ještě nespotřebovaného tuku. Tato HC "pánev" může být kovová či plechová, ale pro častější využití se nabízí i možnost vytesat potřebnou prohlubeň do temene vhodného balvanu. Prohlubeň je potřeba bez odtoku.
Žár při HC procesu sice směřuje dovnitř objektu, takže nebezpečí požáru akutně nehrozí, ale i z estetických důvodů může být vhodné probíhající proces odstínit například skládacím paravanem z tahokovových panelů.
Pochopitelně nejvíc záleží na lokalitě a kulturním zázemí, takže v takové Asii to vidím tak maximálně na ty prohlubně v kamenech.
Podpořte chod fóra 